Rozdíl mezi dokladem o prodeji a daňovým dokladem
Tak, jak už jsme naznačili, doklad o prodeji (faktura, účtenka/paragon) není vždy zároveň daňovým dokladem. Důležité pravidlo, podle kterého byste se měli při vystavování faktur (ale i dalších dokladů o prodeji) řídit, je, že o daňových dokladech hovoříme v souvislosti s daní z přidané hodnoty. Jinými slovy, daňové doklady vystavují pouze plátci DPH a nikdo jiný. Připomeňme si, že plátcem se můžete stát buďto ze zákona, nebo dobrovolně. Ze zákona se nejčastěji musíte stát plátcem DPH při překročení hranice obratu 1 000 000 korun coby součtu obratů za posledních 12 po sobě jdoucích měsíců. Pozor, ne za kalendářní rok!
Ale zpět k dokladům. Výše uvedené v praxi znamená, že pokud nejste plátcem DPH, nesmí na vámi vystavených fakturách/dokladech figurovat sousloví “daňový doklad”. Pokud byste jej tam napsali, vzniklá daňová povinnost jde za vámi, nemluvě o administrativních komplikacích, které tím způsobíte svému obchodnímu partnerovi, pokud si nevšimne, že nejste plátce a zahrne váš špatně vystavený doklad do svého přiznání k DPH.
Když to shrneme, v případě, že jste plátce DPH, vystavujete doklady s označením daňový doklad (faktura daňový doklad, paragon daňový doklad, paragon zjednodušený daňový doklad apod.). Pokud jste neplátce DPH, vystavujete obyčejné doklady o prodeji (faktura, paragon apod.)
Chyba v zaměňování formulářů běžných a daňových dokladů lehce nastane při stahování různých vzorů z internetu, ale i při nákupu bločků v papírnictví. Vždy si proto pohlídejte, zda je daný vzor vhodný pro vaši potřebu (plátce x neplátce DPH).
A ještě praktická rada. Ačkoliv u běžných i daňových dokladů o prodeji existuje povinnost vystavit je na požádání zákazníka (neplatí pro platby spadající do režimu EET), vyplatí se vystavit alespoň zjednodušený doklad na každý váš prodej. Pomůže vám to udržet si pořádek v evidenci vydaných dokladů, což oceníte nejen při přípravě přiznání k DPH.
Běžný nebo zjednodušený daňový doklad
Zůstaňme u daňových dokladů. Daňovým dokladem může být vystavená faktura nebo účtenka (paragon), která obsahuje zákonem předepsané náležitosti. Ty mohou být dvojího rozsahu.
V případě, že se jedná o doklad k platbě nepřesahující 10 000 Kč, může podnikatel vystavit tzv. zjednodušený doklad (paragon daňový doklad). Pokud tuto částku přesáhne, vystavuje se běžný daňový doklad se všemi náležitostmi (faktura). Kromě toho existují ještě další méně časté případy, kdy zjednodušený doklad nelze vystavit. Podrobněji je upravuje § 30a zákona o dani z přidané hodnoty.
Co všechno musí být na daňovém dokladu uvedeno?
Zatímco u dokladů o prodeji vystavovaných neplátci DPH zákon neupravuje náležitosti, které by měl takový doklad mít, u daňových dokladů je tomu jinak. Podle § 29 zákona o dani z přidané hodnoty musí běžný daňový doklad (faktura) obsahovat:
- označení (tzn. obchodní firma nebo jméno spolu s případným dovětkem a adresou sídla) osoby, která uskutečňuje plnění (kdo prodává),
- daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění,
- označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje (kdo kupuje),
- daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
- evidenční číslo daňového dokladu,
- rozsah a předmět plnění (co je předmětem obchodu),
- den vystavení daňového dokladu,
- den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu,
- jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně,
- základ, sazbu a výši daně (uvádí se v české měně).
Pokud je plnění uvedené na dokladu osvobozeno od daně, musí být na daňovém dokladu uvedený odkaz na příslušné ustanovení zákona o DPH, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno.
V případě, kdy je osobou povinnou přiznat daň zákazník, tedy osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, je potřeba daňový doklad označit formulací „daň odvede zákazník“. Stejně tak pokud je daný daňový doklad vystavený zákazníkem (je k tomu zmocněný), musí na tomto dokladu být uvedeno „vystaveno zákazníkem“.
Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu
Zjednodušený daňový doklad (účtenka/paragon) a jeho náležitosti upravuje § 30a zákona o dani z přidané hodnoty. Ten říká, že na něm oproti běžnému daňovému dokladu nemusí být:
- označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
- daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
- jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové ceně,
- základ a výše daně.
U posledního bodu ale platí, že pokud zjednodušený daňový doklad neobsahuje výši daně, musí obsahovat celkovou částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo za dané plnění má získat.
Elektronicky nebo na papíře
Z pohledu zákona mají papírové i elektronické daňové doklady stejnou váhu. Platí ale pravidlo, že s vystavením elektronického dokladu musí odběratel souhlasit. Pokud nesouhlasí, musíte vystavit papírový doklad. Stejně tak zákon neřeší způsob předání dokladu. V praxi se dnes proto nejčastěji doklady posílají elektronicky. I díky tomu dnes na daňovém dokladu nemusí být uveden podpis a razítko dodavatele, a to ani na papírových.
Pro Nastartujte se napsal iPodnikatel.cz.